Canta della Stella

Původ a historie

Současná podoba rituálu se ustálila v 16. století v období katolické protireformace, kterou prosazoval Tridentský koncil jako protiváhu vlivu protestantské reformace. Tradice dodnes přežívá v celém alpském oblouku – od Švýcarska přes Rakousko až po Slovinsko a samozřejmě v Jižním Tyrolsku a Trentinu. Významná je zejména v údolí Valle dei Mòcheni, ve Faedu, v údolích Val di Cembra a Val di Fiemme. Tradice je udržována i v oblastech Valtellina, Val Sabbia u Brescie nebo na náhorní plošině Asiago v Benátsku.

Význam rituálu

Srdcem události je průvod vedený rotující hvězdou. Ta má 5 nebo 6 cípů, je bohatě zdobená a barevná, zevnitř osvětlená a upevněná na tyči, což symbolizuje cestu komety do Betléma. Zpěváci, z nichž v některých údolích tři vystupují v kostýmech Tří králů, procházejí ulicemi obcí v období mezi Vánocemi a svátkem Tří králů (Epifanií). 

Jejich návštěva v domech není jen hudebním vystoupením, ale okamžikem propojení komunity s jednotlivci a rodinami. V některých případech jde také o žehnací rituál: kdysi bylo zvykem psát křídou na dveře iniciály mudrců (K+M+B) a aktuální rok pro ochranu domu, chléva a stodoly. V údolí Valle dei Mòcheni tento zvyk přetrvává, i když je méně rozšířený než v Jižním Tyrolsku a není již přímo vázán na příchod zpěváků.

Od obživy k charitě: Hvězda chudých

Původně byla „Canta della Stella“ také prostředkem k získání milodarů. V minulých stoletích využívaly skupiny chudých rolníků, nádeníků nebo lidí na okraji společnosti sváteční období k tomu, aby procházeli zasněženými údolími a klepali na dveře bohatších sousedů s prosbou o pár mincí nebo potraviny, jako byla mouka, vejce či víno. Dnes slouží sbírka především k financování mší za zemřelé (v údolí Valle dei Mòcheni) nebo na mezinárodní solidární projekty a misie.

Přijetí na statcích (masi): domácí rituál

Pro každou rodinu byl příchod Hvězdy považován za znamení velkého požehnání a ochrany pro nadcházející rok. Přípravy začínaly dny předem; chystaly se „dary“ (jídlo, víno nebo drobné peníze). Když se ve tmě objevila záře hvězdy a za prahem se rozezněl zpěv, dveře se otevřely dokořán – bylo to symbolické gesto přijetí „Betlémského světla“.

V mnoha oblastech, včetně Fierozza v údolí Valle dei Mòcheni, byli zpěváci zváni dál do kuchyně nebo do chléva. Zde následovala krátká chvíle sousedského setkání u sklenky vína, kusu zeltenu (tradiční vánočka s ovocem) nebo žitného chleba. Tato výměna posilovala pouto mezi skupinou a hospodáři a vytvářela síť vzájemného uznání.

Na izolovaných statcích: výzva tmy a sněhu

Nejvíce hrdinský aspekt tradice se týkal nejizolovanějších domů nebo osad vzdálených kilometry od centra obce. Navzdory únavě a stezkám často zapadaným sněhem si Hvězdníci zakládali na tom, že nevynechají žádné obydlí.

• Světelná znamení: Ti, kteří žili daleko, odpovídali na světlo hvězdy sestupující po hřebenech nebo stoupající lesem často tak, že zapálili lampu v okně nebo malý oheň venku, aby dali najevo, že rodina je připravena a čeká.
• „Hvězda“ je komunita: Pro ty, kteří žili kvůli zimě měsíce v izolaci, byla návštěva zpěváků jediným významným sociálním kontaktem v období Vánoc. Byl to okamžik, kdy komunita „přišla navštívit“ jednotlivce a prolomila osamělost vysokohorských samot.
• Zkouška fyzické síly: Zpěváci ušli mnoho kilometrů pěšky, často v hlubokém sněhu, vybaveni lucernami a těžkými plášti z hrubé vlny. V mochensky mluvících oblastech bylo toto fyzické úsilí vnímáno jako nedílná součást náboženské oběti.

Rituál přechodu: odvedenci a Canta della Stella

V mnoha alpských komunitách byla péče o Hvězdu historicky svěřována coscritti – mladíkům, kteří v daném roce dosáhli věku pro odvod do armády. Toto spojení proměnilo koledování v rituál přechodu z dospívání do dospělosti. Nošení hvězdy, která byla často těžká a neskladná, a celonoční zpěv pod dohledem starších, představovaly zkoušku vytrvalosti a sounáležitosti se skupinou „dospělých“.

V obcích jako Palù del Fersina nebo ve Val di Fiemme se odvedenci stávali dočasnými strážci posvátného symbolu. Dnes, kdy vojenská služba zanikla, tradice přetrvává jako moment, kdy nové generace „přebírají“ identitu obce a stvrzují svůj oficiální vstup do společenského života komunity.

I v současnosti se dbá na zachování tohoto smyslu pro společenství: Hvězda musí zářit pro všechny, zejména pro ty, kteří žijí nejdále, a potvrzovat tak, že nikdo není vyloučen z této náruče.

Kdy se koná?

Dům od domu připomínají stelàri (hvězdníci) zvěstování o narození Ježíše a klanění mudrců. Cestou zpívají píseň Puer natus před vesnickým kostelem, u kapliček a křížů.

K účasti jsou zváni všichni členové komunity, starší zpěváci společně s mladými a odvedenci. Jde o velmi intimní slavnost, důležitou pro místní identitu, a obvykle není zaměřena na turisty.

V Palù del Fersina se rituál „Stela“ koná večer na Silvestra, na Nový rok a na svátek Tří králů. Na Tři krále obchází skupina celý dům po domě; v předchozích dvou termínech navštěvují stelàri 31. prosince jednu polovinu obce a následující den druhou polovinu. Každý dům tedy navštíví stelàri dvakrát.

V Fierozzu jsou tradici „Stela“ zasvěceny dva večery: Nový rok a svátek Tří králů.

Repertoár se skládá ze 3 písní ve Fierozzu (dvě v italštině a jedna v latině) a 7 písní v Palù del Fersina (šest v italštině a jedna v latině).